Tiché jsou slzy, které stékají

Ve svém osamění nejsi nikdy sama.

Někdy, v tichu noci, slyším Tvé slzy stékat po tváři.

Tiché jsou slzy, které stékají...

Jakoby Tě někdy bolelo srdíčko,

jakoby Tě někdy bolela láska.

Co způsobuje, že slzy stékají a hladí tvář?

Co způsobuje, že se duše chvěje?

V samé hlubině svého Bytí jsi šťastná

a přesto občas pozoruji Tvé slzy v mé vlastní duši.

Pláčeš, protože miluješ.

Tvé slzy jsou čisté a průzračné jako kapičky rosy.

Stékají pokaždé, když se duše chvěje.

Miluji Tě, miluji Tě láskou ducha.

Taková láska je nejčistší. A tak je to dobré.

Znám Tě, protože i mě někdy bolí srdíčko.

I mě občas bolí láska a krása.

Ale musí to tak být, protože vše co Je, je dobré.

I já občas pláču, i mou tvář někdy hladí slzy.

Znám tu bolest, tak jako ji znáš i Ty.

Snad zmizí ve chvíli konečného prozření.

Nechť tento den přijde co nejdříve a nechť láska zvítězí.

Láska – jediná Jsoucnost a blaženost;

Láska a srdce se opět chvěje a tančí,

létá a vznáší se...LÁSKA... nemám slov... pláču a směji se zároveň.

Samotné slovo rozechvívá mou duši.

Nechci nic, jen Lásku.

Vše ostatní je prach a popel,

vše ostatní se ztratí v tichém zapomnění.

Jen Láska je skutečná, jediná a věčná...

Ona jediná Tě najde v Tvém osamění.