Odpoutává mě od vlastních starostí, udivuje novými významy slov v objevném seskupení, hladí mne svou melodií, rytmem, dovoluje nahlédnout do duše autora. Zvláštní silou vyvolává žal, zasnění se, úsměv nebo prostý výdech "to je krása". Otevírá nové pohledy na svět. Obohacuje. Uvolňuje. V dokonalé básni stejně jako v dokonalém obrazu již nelze nic vylepšit, změnit. Je to jedna ze záležitostí, které jsou specifické pouze pro člověka. Je dobré zvolnit tempo, udělat si čas, vytvořit si klid a prostě VYCHUTNÁVAT.

Poezie je pro mě prostředek sebevyjádření, vložit do ní to, co se nedá ,,normální řečí" formulovat. Je to proud pocitů, myšlenek, které jdou ven bez cenzury a zábran. Je to spojení s vlastním nitrem. Ale je to i hra. Hra se slovy, rytmem, vlastní fantazijí. Je to taky cesta k objevování skrytých podstat nebo přehlédnutých všedních věcí... Myslím, že poezie člověka i kultivuje a vychovává, činí ho senzitivnějším, moc ráda si ji čtu, hlavně nahlas, moc ráda nahlížím do životů a pocitů básníků, do krajin a světů, které mi předkládají, a které tak můžu vidět jejich očima.

Poezie je především mou láskou, do které jsem se zamiloval ještě jako malý kluk. Vždy jsem hledal vlastní obrazy pro sebevyjádření té které skutečnosti. Já jsem vlastně malíř, i když nekreslím štětcem a barvami, nepoužívám plátno jako malíři a přesto mohu říct, že jsem malířem. Maluji krásu svým srdcem a snažím se jít při tom do svých hlubin. Vydolovat z nich to nejlepší co ve mně je a zanechat Vám tu otisk, otisk své duše. Kreslím své obrazy slovy a snažím se, aby to byly obrazy živé. Potom prostřednictvím těchto obrazů na Vás dýchám z jiných úrovní vědomí. Je tolik světů, ve kterých se člověk může pohybovat. Být básníkem znamená především být člověkem, ale cesta k lidství je příliš obtížná a mnohdy i daleká. Poezie je jednou z cest k tomuto cíli. Mohu říct, že díky poezii jsem ještě na živu. Básník dýchá prostřednictvím svých básní a jsou to právě jeho básně, ve kterých ožívá.